Den čtvrtý

Poslední den byl věnovaný tomu, abychom se více poznali a popovídali. K tomu jsme měli čtyři dedicaby na free play, PIU Pro, GH, DDRX a idance. Podíváme se na jednotlivá stanoviště.

U In The Groove bylo neustále plno. Všichni měli s sebou flashky s ITG profilem a skladbami a tak jsme mohli slyšet Tricky Disco, Johanna's Shut Up, Vertex Delta, Fury of the Storm a podobně. Nejhorší bylo, že všichni do jednoho ty skladby dávali. Perlou dne byl však jeden z několika malých blonďatých klučinů. Předtím jsem ho viděla na PIU Pro jak se tváří, že ten automat v životě neviděl. Načež si tam pustil Hasse Mich na Crazy. Tento stejný klučina si dal na ITGčku Vertex Delta. Hrál, dostával samé fantastiky a když náhodou přišla těžší část tak se pustil baru a jen to tam v klidu odehrál bez missů. Pak zkusil jednu šestnáctku. Sice ji nedal, ale po dobu, co žil se na druhém padu vystřídali tři hráči.

Pump it up mělo menší frontu. Většinou na pumpu hráli lidé jako Sean, THK apod. K tomu se přidávala Mary a já. Viděli jsme tak v podání Kasu, Seana a THK skladby jako HasseMich Nightmare a opravdu jsme přemýšleli o tom jak tohle někdo může dát (a nemít doma arkádu jako Rub). To že nám tam někdo ukáže třináckty no bar na nightmare jsme nečekali. Mě hraní jedenáctek evidentně, ale také někoho zaujalo.

Guitar Hero Arcade bylo pěkné lákadlo a hned první den jsme slýchali věty typu: "Já ten automat obsadím a budu neustále hrát." Avšak jsme zjistili, že nikdo na tom automatu skoro nehraje. Divili jsme se proč a tak jsem to musela jít zkusit také. Hodila jsem do automatu po dlouhém přemýšlení jedno euro. Prošla jsem senglist a zjistila, že je jiný od ATEI a že mi tam nějaké songy chybí (jako třeba Knights of Cydonia). Vypršel mi timer a tak jsem byla nucena hrát něco jako School's out expert. Při první notě nastal první problém - hra byla offsync. Další byl, že jsem se sotva trefovala do tlačítek na krku kytary. Sice ovladač byl lehčí než na ATEI, za to se ty tlačítka nedala pomalu ani nahmatat. Pick byl ještě v horším stavu, ale arkáda byla nová. Málem jsem si zlámala prsty levé ruky a odehrála jsem strašlivých devadesát procent a skóre, které snad uhrát ani nejde. Zapsala jsem se asi jako šestá a radši jsem se od automatu vzdálila. Pár lidí se mě pak ptalo jestli si myslím, že je to strašný krám jako oni. Musela jsem souhlasit. Chvíli poté přišel nějaký člověk se židlí v ruce, sedl k automatu, chytil kytaru a hrál a on to navíc dával!!! o_O Všichni jsme z toho nemohli.

Dance Dance Revolution X. Tento automat na první pohled nevypadá špatně. Když se člověk, ale koukne na platformu začne se mu dělat špatně. Tu platformu může jeden člověk (pokud to není zrovna Mary) zvednout jednou rukou, hodit na záda a utéct s ní. Kabinet asi váží víc, ale ta platforma je kus dřeva gumy a trochu kovu. Hraje se na tom snad hůře než na nejstarší verzi TXka. Software je finální a má pár nových schopností. Graficky je to trochu živější a rozanimovanější, ale spíš to kazí dojem ze hry (ruší to) než že by si to hráč při hraní užíval. Songlist je stejně chudý jako byl na ATEI. 20-30 skladeb z čehož 2/3 nikdo hrát nebude.
Většina hráčů k automatu přišla a běžně začala s dlouhou sérií greatů a pár marvelousů. Hodnocení Perfect se vidělo jen vzácně (to dokázala snad jen Centime). Jeden Francouzský hráč - Nad se na tom automatu snažil hrát. První skladba byla odehraná na B skoro se samými greaty. Druhá už na AA. On the Break AA a poté jsme mohli sledovat Extra Stage. Máte jeden život a k tomu hrajete boss song Saber Wing (zastavuje se to, zpomaluje a je to všeobecně zmatek). Na 307 šipce po zastavení to Nad nedal. V každém případě nám ukázal, že se na tom zatraceném automatu dají dát nějakým záhadným způsobem i AA (a ne jen Bčka a Ačka jako to bylo u drtivé většiny z nás).
Další vtipný moment byl, kdy Amegon přišel s Tigrets na zádech, že si jde zahrát DDRX. Vybrala jsem tři skladby - Flight of the Phoenix Oni, Inspiration Exp a Freeway Shuffle Exp. Všichni přihlíželi a fotili si šíleného Amegona jak se snaží přežít skladby a přitom neublížit Tigerts, sobě ani arkádě.
Nakonec jsme zjistili, že po tomto Amegonovém výkonu přestala fungovat šipka nahoru na P1. Od té doby hráli všichni už jen na P2 a s doublem to také nebylo tak žhavé.

idance stanoviště dnes poprvé bylo s člověkem, který vybíral songy. Klučina to moc nechápal, ale nakonec to přece jenom občas zvládl. Nakonec jsem dostala wiimote do ruky já a mohla jsem si zahrát, co se mi zachtělo. Vybrala jsem si tedy Call of Wilderness, Million Feelings, Quickdraw, Happy Song, In The Hall of Mountain King, HOTN a pár dalších. Lidé se tam začali pak relativně dost slézat a hrát. Většina lidí byla schopná si z hlavy vybrat skladbu, co chtějí hrát. Výsledky však ukazovali neustále mezi 70-85 procenty. Výjimkou byl pan "Vertex Delta", který nám ukázal, že stejně jako MAxx Storm je schopný uhrát klidně i 95+.

Po šesté večer se dělalo hromadné foto, kde jsme teprve zjistili, že nás je strašně moc. Po focení se začalo loučit a nikdo nemohl uvěřit, že je po všem. Akce skončila a je na čase jít domů.

Na hotelu jsme pak hráli někteří na klavír (Kasu, Sakura a já). Snažili jsme se v polomrtvém stavu vymyslet, co teda vlastně umíme zahrát. Sakura a Kasu nám předvedli čtyř ruční hraní podle sluchu. Bylo to neuvěřitelné. Sakura pak zahrála trochu další klasiky a také jsme se snažili rozpomenout jak začíná Moonlight sonata. Nakonec jsme na to přišli, ale dále jsme se nedostali. Hrála jsem sama, co mě napadlo a musím říct, že v mém stavu to byl nadlidský čin. Vzpoměla jsem si, že vlastně vím jak zahrát turecký pochod. Začala jsem hrát a najednou se z místnosti od vedle ozval dupot v rytmu Turkey March na Crazy. To bylo opravdu poslední, co jsem potřebovala, aby mi nějaký žijící assist tick diktoval rytmus při 170 BPM. Po dalších pokusech o zahrání Hijo de la luna, La Valse d'Amelie a podobně jsem začala přemýšlet nad Utopií. Přiběhlo pár hráčů zvenku a chtělo ať ji zahraju znovu.
Když dorazila po hraní do pokoje Crazy se na mě podíval a dotázal se: To's byla ty, kdo hrál na ten klavír?". Odpověděla jsem, že ano. Crazy na to: "Aha, no já jsem si říkal, který freak to tady hraje Utopii."

Tím skončil poslední den a už nás čekal jen výlet do Amsterdamu a odlet z Holandska.